Kdo jsi, se neměří tím, co si o Tobě myslí druzí

Pro některé zůstanu stále: 
- kráva
- sobecká holka
- "ta, co si na něco hraje"
- výbušná
- "ezo"
- ta, co přerušila přátelství
- "to much"

A jiní ve mně vidí:
- ženu, která je svá
- autentickou bytost
- inspiraci
- tu, co žije podle svého srdce
- tvůrkyni podpůrné komunity
- průvodkyni ženskými kruhy

Co z toho je pravda?
Všechno.
Záleží jen na úhlu pohledu a prostředí, ve kterém se potkáváme.

Už dávno vím, že tam, kde mi není dobře, občas tu "krávu" zahraju. Ne proto, že bych jí byla, ale protože se nespustí přirozenost – spustí se obrana. Automatika. Stíny. Vzorce. Můžeme se snažit sebevíc, ale někdy/někde/s někým se prostě z hlavy do srdce nedostaneme.

A není to slabost. Ať je důvod jakýkoli – důležité je si to vůbec uvědomit.

Můj poznatek? I ta nejpoctivější práce na sobě může vzít za své během pár vteřin. Stačí spouštěč. Třeba… rodinná oslava.

A proto je tak důležité mít:
Svůj hood.
Lidi, kterým nemusíš nic vysvětlovat.
Lidi, kde tě berou celou.
Prostředí, kde je snadné být sama sebou.
A kde si ostatní dovolíš vidět stejně.

Autenticita není o dokonalosti. Je o odvaze být vidět se vším.

A jo – možná budu pro někoho navždy too much. Ale raději to než být "just enough" pro všechny.