Sebe-vědomí

Sebevědomí, sebe-vědomí, mnozí z nás jej hledají, ale kdo z nás ho skutečně najde? Myslím si, že jde ruku v ruce se sebe-přijetím. Přijmout se taková, jaká jsem - tvrdohlavá, usměvavá, malá, familiérní, moc, tak akorát, hloubavá, pomalá, kritická, upřímná, hezká, s křivými zuby, pěknými prsy, s celulitidou, empatická, naslouchající, přející, závistivá, chápající, humanitní, nemající ráda čísla…

V mnohých z nás vyvolávají sebe-vědomá slova něco, co se nám jaksi nelíbí. A co teprve slušivá fotka, kdy žena sama o sobě napíše, že je hezká. Proč to píše? Proč tu fotku sem dává? Chce na sebe upozornit? Co to zase dělá? Ta je trapná! Proč je v černé?

Myslím si, že v určité fázi svého života jsem tyto otázky pokládala taky - na fotky jiných žen, na text, který mi mluvil přímo z duše, ale styděla jsem se za tyto názory. Občas mě samotnou napadne na fotky žen ve slušivých šatech či vlnící se na kameru "Proč?". Ale odpověď je celkem jednoduchá "Proč ne?"

Copak my víme, co ta konkrétní žena má za sebou (a před sebou)? No nevíme, že jo. Vše je cesta. A je to její cesta.

Osobně se v této fotografii vnímám jako žena, která ví, co chce a jde si za svými sny. Vidím v ní ženskost a krásu. Vidím ji jako archetyp "silné a sebevědomé ženy, která je v souladu se svou duší a která našla svůj vnitřní klid". A taková bych si přála být co nejvíce času svého bytí tady.

Zde je zachycena chvíle, inspirace pro mě samotnou, že v sobě tuto esenci mám. Žiji ji, dennodenním bytím na zemi, momentálně ale nejvíce ve chvílích ticha a samoty. Už se mi ale daří ji objevovat ve chvílích, kdy se postavím sama za sebe, kdy jsem upřímná sama k sobě a k ostatním, kdy si chci uhlídat své hranice a energii, kdy nejsem v autenticitě s tím, co právě dělám.

Takže tuto fotku mám moc ráda, protože vím, že i tuto podobu/esenci v sobě mám a nesu ji.

PS: Proč v černé? Jednak je černá uvnitřňující barva a taky mi proste a jednoduše sluší.